Predslov:
Krajina není předmět, ale věc
Neznámý hirošimský básník popsal výbuch atomové bomby nad svým městem slovy „všechna zeleň světa zmizela“. V jediném zablesknutí zmizely ze světa věci.. Jediné zablesknutí, které spálilo zeleň světa, je jen posledním stadiem tohto vytrácení věcí. Toto pustnutí světa popisuje Heidegger jako důsledek toho, že člověk neumí „myslet věci“ jinak, než jako předměty, které před námi poslušně stojí a čekají na použití. Věc je ve skutočnostosti to, v čem pobývá blízkost světa... Zeleň světa znamená, že svět lze ztratit, že jeho obyvatelnost je křehká, že může zmizet. Vepoše technické vlády je zeleň světa stlačována do rezervací, mimo něž se svět stává neobyvatelným. Zeleň světa je to, co nám ze světa může být blízké...Věci patří k zeleni světa, skrze věci zeleň zůstává s námi, skrze věci se ustavuje jako domov. Čím více je člověk pánem všech předmětu, a všemu vnucuje podobu předmětů, tím více od něho odstupují věci a svět se stává pouští...
Václav Bělohradský (Myslet zeleň světa, Mladá fronta, Praha 1991)
Bratislava a nielen ona, ale najmä Bratislava trpí likvidáciou všetkého, čo ju robilo krásnou a ničia ju, stále viac ju likvidujú politici ruka v ruke s developermi, ktorí sa snažia premeniť Bratislavu na Manhattan v srdci Európy, a aj bez zelene priamo v nej, ako aj v jej priľahlom okolí.
Architektúra zo šuplíkov, absolútne neakceptujúca históriu Bratislavy, necitlivo likviduje všetko, čo pre ľudí je "srdcovou záležitosťou", ale čo zástupcovia mesta považujú pre nich za zbytočné ... no a v poslednom čase, už keď mnoho občanov rezignovalo na škatuľoidnú architektúru, začína nám veľmi a vo veľkom ubúdať zelene. Porasty v meste sú systematicky likvidované, lebo starosť o ne stojí dosť peňazí a mesto sa rado zbavuje nechceného. Likvidácia starých porastov neznamená, že sú choré, ale neochotu sa o ne starať.... paralela s dôchodcami, štát na nich kašle, najlepšie ak by pokapali ... ako tie stromy .... . Chcem tým povedať, že tu už končí logika, ak sa niekto hraje na Slováka resp. obyvateľa ... Politická moc je absolútnym ignorantom minulosti a ťažisko jej záujmu, poslancov a štátnych zamestnancov, nie je vôbec dobro ľudí, ale naplnenie svojich osobných ambícií... Po nás potopa, tak sa buduje v Bratislave a jej blízkom okolí..... Čo tam po histórii, čo tam po tom, že mesto bez zelene stráca atraktivitu .... a nedá sa v ňom žiť .......
Mali by sa všetci zamyslieť, či žiť v betónovej džungli alebo v prírode, ktorá bola Bratislave vždy vlastná a prvoradá......
Krajina není předmět, ale věc
Neznámý hirošimský básník popsal výbuch atomové bomby nad svým městem slovy „všechna zeleň světa zmizela“. V jediném zablesknutí zmizely ze světa věci.. Jediné zablesknutí, které spálilo zeleň světa, je jen posledním stadiem tohto vytrácení věcí. Toto pustnutí světa popisuje Heidegger jako důsledek toho, že člověk neumí „myslet věci“ jinak, než jako předměty, které před námi poslušně stojí a čekají na použití. Věc je ve skutočnostosti to, v čem pobývá blízkost světa... Zeleň světa znamená, že svět lze ztratit, že jeho obyvatelnost je křehká, že může zmizet. Vepoše technické vlády je zeleň světa stlačována do rezervací, mimo něž se svět stává neobyvatelným. Zeleň světa je to, co nám ze světa může být blízké...Věci patří k zeleni světa, skrze věci zeleň zůstává s námi, skrze věci se ustavuje jako domov. Čím více je člověk pánem všech předmětu, a všemu vnucuje podobu předmětů, tím více od něho odstupují věci a svět se stává pouští...
Václav Bělohradský (Myslet zeleň světa, Mladá fronta, Praha 1991)
Bratislava a nielen ona, ale najmä Bratislava trpí likvidáciou všetkého, čo ju robilo krásnou a ničia ju, stále viac ju likvidujú politici ruka v ruke s developermi, ktorí sa snažia premeniť Bratislavu na Manhattan v srdci Európy, a aj bez zelene priamo v nej, ako aj v jej priľahlom okolí.
Architektúra zo šuplíkov, absolútne neakceptujúca históriu Bratislavy, necitlivo likviduje všetko, čo pre ľudí je "srdcovou záležitosťou", ale čo zástupcovia mesta považujú pre nich za zbytočné ... no a v poslednom čase, už keď mnoho občanov rezignovalo na škatuľoidnú architektúru, začína nám veľmi a vo veľkom ubúdať zelene. Porasty v meste sú systematicky likvidované, lebo starosť o ne stojí dosť peňazí a mesto sa rado zbavuje nechceného. Likvidácia starých porastov neznamená, že sú choré, ale neochotu sa o ne starať.... paralela s dôchodcami, štát na nich kašle, najlepšie ak by pokapali ... ako tie stromy .... . Chcem tým povedať, že tu už končí logika, ak sa niekto hraje na Slováka resp. obyvateľa ... Politická moc je absolútnym ignorantom minulosti a ťažisko jej záujmu, poslancov a štátnych zamestnancov, nie je vôbec dobro ľudí, ale naplnenie svojich osobných ambícií... Po nás potopa, tak sa buduje v Bratislave a jej blízkom okolí..... Čo tam po histórii, čo tam po tom, že mesto bez zelene stráca atraktivitu .... a nedá sa v ňom žiť .......
Mali by sa všetci zamyslieť, či žiť v betónovej džungli alebo v prírode, ktorá bola Bratislave vždy vlastná a prvoradá......
